...K jakým závěrům nás vedou tyto úvahy?
Jisté je, že geologický průzkum, který nese své výsledky právě v podmínkách dnešní moderní vědy, NEPROKÁZAL za posledních šest tisíc let žádnou velkou potopu (a tudíž ani světovou). Mytologické pověsti o potopě, které nejsou ojedinělé, musejí být tudíž založeny na menších lokálních záplavách, jež zanechaly stopy, a tím umožnily odhadnout i zanedbatelné škody, které způsobily. Pokud při nich vůbec byly nějaké lidské oběti, musely být minimální.
Pokud bereme v potaz biblický údaj, že potopa nastala, když bylo Noemovi šest set let, můžeme tento údaj přepočítat na náš letopočet: podle genealogické řady se Noe narodil 1 056 let po -stvoření světa-. Pokud mu bylo v době potopy šest set let, pak potopa proběhla v roce 2400 př. n. l. V oné době byla na vrcholu rozkvětu egyptská civilizace, což je historické faktum. (O potopě se Egypťanům ani nesnilo.) A zde se právě dostáváme k podstatě věci.
Jaké má tento mýtus kořeny?
Mýtů o potopě světa je víc. Biblický mýtus byl pravděpodobně převzat ze sumerského Eposu o Gilgamešovi , jenž vznikl okolo roku 2000 př. n. l., a tedy dávno před napsáním knihy Genesis. (Starý zákon byl napsán okolo roku 600 př. n. l.) Původ této hebrejské verze historky o Gilgamešovi (přepracovaný do Starého zákona ve formě potopy světa) je možné odvodit i z toho, že zde jde o stejnou geografickou oblast, v níž se mluvilo shodným jazykem – odvozeným z akkadštiny. Jím hovořili i Babyloňané a byla jím napsána i nejúplnější verze Eposu o Gilgamešovi.
Noemova postava v Bibli je zrcadlovým obrazem Utnapištima, vyprávění o stavbě lodi, o tom, jak byla naloděna zvířata, o vypuštění ptáků, aby po skončení potopy hledali pevnou zemi, a dokonce i historka o duze nesou všechny rysy dobrodružství, jež prožil i Utnapištim – stejně jako Noe. Tato historka z Eposu o Gilgamešovi měla při ústním předávání dost času na -přepracování- do té podoby, jak byla nakonec zapsána do Genesis.
Jen pro doplnění uvedeme další podobnou mytologickou historku, tentokrát řeckou:…