Po kliknutí na link sa vám zobrazí úryvok z knihy vo formáte pdf

...Zajímavé je i tvrzení, že postele lidí, kteří se dožili vysokého věku, se nacházely mimo negativní vlivy DZ. Existuje tedy zřejmě reálný dopad vlivu tzv. pozitivních zón na věk jednotlivce.
Proutkař je člověk s vyvinutou citlivostí pro charakteristické změny napětí vegetativního nervového systému, vyvolané inter-akcí organismu s účinky DZ. Každý druh DZ, pokud nejde o vícenásobné překrývání, je svým způsobem charakteristický a vyvolává odpovídající soubor nervových signálů vegetativního systému. Vyškolený proutkař proto může zónu nejen detektovat, ale také určit její zdroj, pramen, potrubí, kabel atd. Způsob přenášení informací z podvědomí do vědomí se děje obvykle proutkem pro jeho nenáročnost. Když si nacvičíme určitý kód proutku, tedy jak se má hýbat, a když jsme dostatečně zruční, nepřemýšlíme už nad tímto pohybem a svoji pozornost soustřeďujeme výhradně na řešený problém. Např. když najdeme DZ, kterou hledáme, podvědomě reagujeme vytvořeným (natrénovaným) podmíněným reflexem, jehož výsledkem je pohyb indikátoru. Z toho zároveň vyplývá, že není důležité, jaký indikátor se použije. Biodetekce spočívá hlavně v tom, že si proutkař vybere takový indikátor, s nímž se mu nejlépe pracuje, aby o jeho pohybu nemusel vůbec přemýšlet a aby to bylo pro něho pohodlné.....